Pentimenti - Jitka Fialová

pozoruju co se kde šustne

příroda umí být rychlá

až tě za sebou ztrácím

připomínáš se mi

vzletem ptáků

překvapenou zvěří

křupáním listí

uhnaným dechem

jmény jež stále dobře znáš

řekneš je a detaily nechtěně napadnou kontury

pak každá srna pták buk slepenec já

vypadá jako něco

co bylo dávno a tolikrát něčí představou

o pár tahů skutečnější

než když se rozumně plním vrstvím šrafuju

abych svému doufání zakryla vylézající siluetu

než se doopravdy ale doopravdy zapomenu

uprostřed někoho v němž to krásně neznám…

 

Název sbírky Pentimenti si Jitka Fialová vypůjčila z výtvarného umění. Znamená změnu záměru, posun původní představy. Pojítko s básní se přímo nabízí. A obraz je slovo, slovo obrazem. Laskavému a trpělivému vnímateli se krajina slov ráda pozotvírá.

Roman Szpuk v doslovu mimo jiné říká: Sbírka se vyvíjí od volného verše k verši vázanému, rytmickému, s rafinovanými asonancemi. Motivy se překrývají, symbol následuje přímé pojmenování, vážné tvrzení ulehčené pousmání… "poťouchlý datel na konci mlhy ťuká mi na šíji slunečný den..." V kont
více informací a parametry