Jana Koubková: Bosa (CD)

Komentář k původnímu albu Supraphonu z roku 1985:
Potřebu být někde doma, někam patřit, někam správně zapadat sdílejí nejen lidé, ale celé obory lidské činnosti. Včetně hudby. Zdá se mi dokonce, že hledání kde a jak bydlet je jedním z nejtypičtějších rysů hudby druhé poloviny našeho století. Heslo pařížské Šestky o "hudbě na míru člověka" dostává náhle velice aktivně pociťovaný, byť možná trochu jinak chápaný význam. Hudba, nebo alespoň její valná část, chce život nejen vyjadřovat: chce být jeho přirozenou, snad téměř nepozorovanou součástí. Nechce stavět na odiv svou dokonalost, ale splynout se svým životním prostředím, načichnout jím tak dokonale, až bude od něho k nerozeznání.
Druhé LP desce Jany Koubkové není toto pojetí nijak vzdálené. "Nejde mi o to předvádět, co všechno umím technicky a za jazz vůbec, ale postihnout určitou atmosféru radosti, něhy, legrácek, jak já říkám "pižďucháren, člověčiny," říká k tomu zpěvačka. A člověčinu vyjádří asi nejlépe ten nejvíc člověčí nástroj,
více informací