Elegie/Élégies

Ortenovy Elegie jsou jedním z největších děl české poezie. Toto zvláštní dvojjazyčné vydání Elegií Jiřího Ortena – úplný český text s novým anglickým překladem – bylo publikováno u příležitosti stého výročí autorova narození 30. srpna 1919. O době vzniku devíti elegií podává zprávu sám jejich autor, který si jednotlivé části souboru zapisoval do svého deníku od února do začátku března 1941. O půl roku později, sražen německým autem, Jiří Orten umírá. Bylo mu dvaadvacet let. Jako Žid musel Orten sdílet osud celého etnika, které nacismus určil k „vyhubení“. Žánr elegie, žalozpěv, se v Ortenově poezii spojuje s obrazem znovuzrození, který odkazuje k tradici Písma. Elegie se pohybují v pásmu zaslíbení smrti. Je to místo, kde se zjevují minulá dění, která však marně hledají svůj dávný význam. V mezní situaci se vynořují z uplynulého času torza příběhů, snů, vzpomínek, evokace scén s jejich aktéry. Je to svět kdysi krásných a pevných „těžítek“, bezpečných spočinutí, ale svět, který pozbyl smyslu. Orten má obzvláštní dar konkrétnosti, která zpředmětňuje tuto ztrátu jistot ve vratkosti světa. Jako bychom se podobali opilcům, o nichž čteme v páté elegii. Nicméně v rozporuplnosti vnitřních nálad se úzkost převrací v sílu, bezbrannost se stává mocí básně a smrt přináší naději. Témata lásky, samoty, světa bez Boha vykonávaj
více informací