Ažura

Výchozí situace hry je dramaticky povědomá - v bytě se scházejí dva mladé páry, aby se při víceméně formálním rozhovoru u skleničky zašmodrchaly vzájemné vztahy a vynořily se zasuté problémy mezi postavami. Zde se v bytě kdesi v Německu rozbíhá rozhovor mezi Inou a jejím mužem Janem (Češi, ona křehká třicátnice, on vzdělaný zásadový třicátník) a Uvem a jeho novou přítelkyní Claris (on Němec, egocentrický čtyřicátník, ona vznešená přitažlivá Francouzka, třicátnice). Jan pozval kolegu a kamaráda Uveho na návštěvu nevěda, že přijde i Claris, kterou Ina a Jan neznají. Již to by stačilo k rozehrání sledu scén trapných a nucených dialogů - Ina totiž umí jenom česky a nikomu nerozumí. Právě v nedorozumění je takřka kunderovský vtip celé hry. Ironický podtitul hry zní „národní píseň" - každá z postav si „zpívá" jenom to své. Ina rozumí jen svému muži, mluví spolu česky - nemůže uvyknout německým poměrům. Jan a Uve mluví mezi sebou německy, Uve navíc s Claris francouzsky, Claris neumí německy. Pro diváka ovšem mluví všichni herci jedním jazykem (česky). Při popíjení vína tak v pokoji vzniká rozhovor plný přetvářky, nedorozumění a nemožnosti se s druhým domluvit. Uve mluví nahlas s Janem o Claris jako o známosti na jednu noc a myslí si, že mu Claris (ani Ina) nerozumí. Uve a Claris považují Inu nedopatřením za malířku, přitom ona si jen kr
více informací a parametry