Heydrich Muž so železným srdcom

Tak tohle bylo výborné. Nejde jen o popis operace Anthropoid, o níž podrobnosti vyšmejdil zahraniční autor. Ale o takové zanoření do dějin před atentátem a popis jeho průběhu. Z textu je vidět, že autora téma neskutečně zajímalo a snažil se věc pojmout ze všech stran. Ano, autor používá poněkud zvláštní způsob psaní, kdy se chvílemi jako by stylizuje do podoby některého z protagonistů, utváří si vlastní závěry, následně je vyvrací. Vymýšlí si některé dialogy, popisy situací, ale zároveň uvádí co nejvíc, budu mu věřit, ověřených svědectví. Ze začátku mi to vadilo, potom jsem tenhle přístup k věci brala jako originální způsob, jak na celou věc koukat. Jinak vše už bylo řečeno níže. A také díky za doporučení další knihy.

Znáte to - sedíte v kině nebo v divadle, je konec a všichni ještě pár vzácných vteřin sedí ve strnulém úžase se zatajeným dechem a s vědomím, že právě prožili něco výjimečného. Stejný pocit jsem měla, když jsem dočetla poslední kapitolu. Taky mi vystydlo kafe, protože jsem na něj úplně zapomněla (a to se mi nestává skoro nikdy). Někteří spisovatelé píší literaturu, někteří publikují čtivo. Každé má svoje místo a účel, ale tohle byla teda zatraceně TA LITERATURA. Cítila jsem tu neodbytnost myšlenek, které vás nenechají ani vyspat a řídí skoro celý váš život, vaše rozhodování, váš čas. Tu oddanost tématu a opravdovost. Žádný trapný business. Téma je zpracováno skvěle a poctivě. Dnes je 23. května a mám narozeniny. Je mi mnohem víc, než bylo těm klukům a jejich mnoha pomocníkům, když jim bylo odebráno právo na další (a) svobodný život. Za čtyři dny bude výročí atentátu na Heydricha. Mám pocit velkého vděku a zodpovědnosti k tomu, co nám tu naši předci zanechali (a ano - také čeho nebo koho nás zbavili). Ještě ke všemu jsem se narodila v Pardubicích v ulici pojmenované po jednom z výsadkářů a asi kilometr od místa, kde má památník a kam jsme si se školkou chodili hrát... No a jako obvykle u takto výjimečných knížek - díky odkazům a zmínkám v knize jsem opět neodolala a rozšířila svoji knihovnu o další tituly a potvrdila si svoji teorii o linearitě literatury - čím více čtu, tím více vím, co jsem ještě nečetla a mám potřebu to přečíst. Pořád čekám, že se ta nekonečná přímka jednou začne někde zaoblovat či zakřivovat (omlouvám se, ve fyzice a matice plavu) a jednoho dne se spojí v jeden obrovský kruh nebo aspoň tu zatracenou spirálu. Zatím teda nic :o).